– velká akce BSC – tentokrát s návštěvou Lucky a Michala co objeli svět
4. – 8. července 2007
V roce 2007 byla Brněnským spolkem cykloturistiky vybrána k velkému poježdění oblast severního Plzeňska. Uzavíráme tím putování z předchozích let, kdy jsme zde již projeli Chodsko a Český les.
Byli jsme opět ubytováni v jednom místě a to v Chvojkovském mlýně, odkud jsme hvězdicovitě vyjížděli do okolí. Trasy nám opět obětavě připravili Jára s Janou, Martinem a Petrem. Tak jako vždy jsme byli rozdělení do několika skupin podle náročnosti, terénnosti (víc silnice nebo terén) a zaměření (více památky nebo ježdění). Stejně tak došlo k rozdělení a tím i k úpravám tras dle způsobu dojezdu i odjezdu do oblasti využitím vlaku či osobních vozidel. Co jsme jeli vlakem jsme si alespoň užili ještě i malého poznání navíc oblasti mezi Plzní (výstupní stanicí) a Chvojkovským mlýnem, kde jsme byli ubytovaní.
Den první – cesta vlakem do Plzně a pak po ose do Chvojkovského mlýna – 4. července 2007 
Ve středu v ranních hodinách jsme nasedli na vlak a vyrazili. S cestováním vlakem jsme již z dřívějška měli celkem dobré zkušenosti. Oceňovali jsme na něm především klidnou a odpočinkovou jízdu bez stresů, kterých si vždy užijeme při cestování autem. Úplně stačí, když občas musíme jezdit na kole v hustší dopravě po silnici. Určitě je lepší se natáhnout v kupé, nebo jen tak pozorovat míjející krajinu, vykládat s kamarády a plánovat výlety. I tak si zažijeme občas i nějaké to vzrušení jako například výluka, náhradní doprava apod. Ale zatím to vždy dobře dopadlo.
Po příjezdu do Plzně jsme bez meškání nasedli na kola a vyrazili. A hned při průjezdu Plzní nás čekalo velké překvapení, na jaké úrovni jsou zde cyklostezky a cyklotrasy. Můžeme jen tiše závidět a přemýšlet, jak to že to někde jde a v tom našem zabedněném Brně pořád ne. Je to v lidech. Prostě na vedoucích místech v Brně jsou lidi, kteří tam nemají co dělat. Ono už to bylo vidět hned na dráze, kde ve Veselí nad Lužnicí je hned na nádražní budově směrovka na půjčovnu kol!!! To u nás neznáme.
A tož jsme na kole projeli malým deštíkem, po cyklotrasách, polních cestách i silničkách, podívali jsme se na Hromnické jezírko, kde se těžila břidlice na výrobu kyseliny sírové se zvláštním zabarvením vody, vody bez života, velmi hezkou krajinou s pěknými výhledy lesem a mezi poli až k poutnímu, velmi hezky zrestaurovanému kostelu v Mariánské Týnici až do prostorného Chvojkovského mlýna, kde jsme byli ubytováni. Cesta krajinou na nás velmi zapůsobila svou malebností.
Den druhý – údolím Střely, pak Berounky a zpět – 5. července 2007 
Ve čtvrtek ráno vyrážíme přes Odlezelské jezero směr údolí Střely až k soutoku s Berounkou, pak kousek nahoru na náhorní planinu a zpátky dolů k hradu Libštejn, pak k hradu Krasov a zpět.
První zastávka byla u Odlezelského jezírka ležícího uprostřed nádherného pravého lesa, kde bylo možno si i smlsnout borůvek. Jezero vypadá také velmi atraktivně. Vzniklo sesuvem půdy. Pak jsme projeli kolem lomu, kde jsme se v bludišti trochu poztráceli a pak jsme odbočili na úzkou pěšinu kolem řeky Střely. Po čase jsme ale zjistili že tato cesta není pro naše kola ta pravá ořechová a když už se začala ztrácet v porostu, tak jsme z ní raději vycouvali a po přebrodění řeky raději pokračovali po lepší zpevněné cestě na druhém břehu. Jeli jsme směrem na Šebíkov, kde jsme na místě bývalého tvrziště posvačili a pokochali se pohledem do kraje. Po projetí Chrasťan jsme se vrátili k toku řeky Střely, který jsme většinou kamenitou, úzkou cestou sledovali až k soutoku s Berounkou. Po obědě v Liblínské stodole (vodácké hospodě u mostu přes Berounku) jsme vyrazili na zříceninu hradu Libštejna. Po prohlídce romantické zříceniny jsme projeli zpět k Berounce po úzké lesní cestě na úbočí, kde jsme si i trochu zasportovali v překládání kol přes padlé stromy. Následovala prohlídka hradu Krašov s velmi hezkými výhledy na Berounku a pak už hajdy, přes pole a louky zpátky do Chvojkovského mlýna.
Den třetí – vyrážíme na Plasy a Manětín – 6. července 2007
V pátek vyrážíme do mírně zakaboněného rána. Čeká nás cesta za skutečnými skvosty zdejších památek. Podíváme se na drobné stavby ve Štichovicích, ale hlavně mnoho krásných staveb i se zámkem v Manětíně, kde je i velmi hezká zámecká zahrada, pak bývalý panský dvůr Libenov, malá zastávka u kaolinového dolu u Mrtníku, ale pak již zlatý hřeb tohoto dne – klášter Plasy s hrobkou Mittrovských.
Nejdříve jsme si prohlédli hrobku Mitrovských, kde jsou pohřbená mumifikovaná těla několika generací tohoto rodu. Pak jsme se zůčastnili prohlídky kláštera, vyznačujícím se nesmazatelným vlivem J. B Santiniho a K.I.Dienzenhofera, kteří se podíleli na jeho obnově po zničení husity. Klášter je plný překrásných fresek, je zde velmi zajímavé točené Saniniho samonosné schodiště a výstava lékárnictví a je si zde možno prohlédnout na svou dobu vzniku unikátní sociální zařízení. Není sice ještě splachovací, ale jinak mu nic nechybí. Má přirozený spodní proudící odtah i odvětrání. Celý klášter stojí na dřevěných pilotech na mokřině a jeho zvláštností je, že tato mokřina nesmí vyschnout, jinak by došlok destrukci celé stavby. Je zde unikátní drenážní systém na udržování výše spodní vody. Za zmínku stojí i bývalá železárna v Plasech. Opodál je i vyhlášený, velmi kvalitní pramen vody. A pak nás čekala již jen odpočinková jízda s pěknými ¨výhledy do kraje až do mlýny, kde jsme byli ubytovaní.
Den čtvrtý – setkání s Luckou a Michalem a celodenní poježdění s večerním promítáním s výkladem z jejich cest – 7. července 2007
V sobotu hned z rána nás navštívili Lucka s Michalem, ti co objeli na kole celý svět a podnikli ještě spousta dalších cest. Přijali naše pozvání a zúčastnili se celodenního poježdění s námi i s večerním posezení s besedou a promítáním z cest.
Bez dlouhého meškání jsme vyjeli a kromě poježdění překrásnou krajinou jsme měli možnost si s nimi každý jednotlivě pěkně pokecat. To je úplně něco jiného, člověk se doví takové věci, o kterých se jinak nikde nemluví. Jejich zážitky ze světa jsou skutečně ohromné. Je to přesně to, co všichni dobře víme – nejlepší poznání světa je ze sedla kola. Nikde jinde se k takovým zážitkům člověk nedostane.
Jeli jsme na Rabštejn nad Střelou, který jsme si prohlédli z pěkné vyhlídky, pak kolem Čoubova mlýna, přes soutok Lučního a Manětínského potoka, kde jsme si trochu zabrodili, přes Brdo s pěknými vesnickými stavbami a lesními cestami do Rabštejna. Zde byli sice kostel i zámek nepřístupný, ale zato spousta venkovských, převážně roubených stavení až dolů k řece Střele se starým kamenným mostem a smírčím kamenem. Je zde památkami napěchováno. Pak jsme pokračovali mezi poli na zámek Chyši. Po malé prohlídce zámku a soch u zámku jsme si poseděli v pivovarské restauraci. Pak nám již zbývala jen poslední část cesty, kde jsme si prohlédli velmi zajímavé přírodní památky – balvany v lese v západní části Žihelské pahorkatiny. Tyto jsme si dovolili důkladně prolézt a prozkoumat. Inu – jsme tu na kole, čili se všude snadno dostaneme, tak co by jsme toho nevyužili. A pak nás již čekal jen návrat do Chvojkovského mlýna s následnou besedou.
Den pátý – poslední – odjezd po ose do Plzně na vlak – 8. července 2007 
Poslední den nás již čekal jen návrat do Plzně, ale i ten jsme si zpestřili zajímavostmi. Jeli jsme námi ještě neprojetou částí Plzeňska po Sigmondově stezce se zastávkou u kolomazné pece – velice zajímavé to stavbičce – jedné z posledních, kde se vyráběla kolomaz (plus další produkty) a do Plzně, kde nás zaujaly především perfektně značené cyklotrasy a dopravní značení. To by naši řidiči v Brně koukali. Ti nás berou jen jako obtížný hmyz, kdežto v Plzni se již přeci jen cyklista blíží normálnímu účastníku silniční dopravy. Bylo to opravdu jak v jiné světě. No, a skončili jsme v pivovarské hospodě na výborném obědě. A pak již jen na nádraží a domů.
Myslím, že se nám tato akce perfektně vydařila a rozhodně stála za to.