– s cestovkou – 10. – 18. září 2010
Tak už je to tady. Po dvou letech konečně dovolená. A jako zatím vždy, s osvědčenou cestovkou. Je to Elba. Máme na ni již delší dobu spadeno. Je to sice malý italský ostrůvek, ale památkami a historií doslova nabitý. Takže jako obvykle, do autobusu, prospat se a ráno vzhůru na pláž.
Den první – vycházka do městečka Marina di Campo Fotogalerie
První den jsme se vydali na domovskou pláž a sousedící městečko, kde jsme hned začali nasávat atmosféru Elby.
Den druhý – výlet do dvou vil, kde sídlil Napoleon při svém pobytu na Elbě a na pláž Proncio Fotogalerie
A už na docela pěkný výlet do vily San Martino, podívat se kde žil Napoleon. Po prohlídce zase přesun do přístavu Porto Feraia, kde jsme si přístavní městečko důkladně prohlédli a pak i druhou Napoleonovu vilu. Pak opět přesun autobusem na velmi pěknou pláž Proncio, kde jsme ale s koupáním měli smůlu – byly tam medůzy. Takže zase zpátky a večer malé vzájemné seznamování v kempu u vína.
Den třetí – procházka kolem kempu, koupání u magnetové hory Calamita a prohlídka vesnice Capo di Veri Fotogalerie
Ráno jsme se prošli na skály vedle kempu s výhledem na moře, kde jsme si trochu zafotili, prohlédli zdejší rostlinstvo a pak jsme odjeli na další koupačku k magnetové hoře Calamita, kde se těžil magnetit. Pak následovala prohlídka vesnice Capo di Veri s upomínkami na důlní činnost. Jsou zde různě vystaveny důlní vozíky, motory a pod. Tak, jak je postupně se zavíráním dolů zachraňovali a umisťovali na památku zde.
Den čtvrtý – plavba na Pianosu – ostrov v největší a nejtvrdší bývalou italskou věznicí Fotogalerie
Naloďujeme se v přístavu Marina di Campo na malou loď a plujeme na neklidném moři na ostrov Pianosa. Zde jsme překvapeni jeho pohnutou historií, s kterou nás seznamuje tamní průvodkyně. Ostrov používali jako pohřebiště již ranní křesťané, pohřbívali zde do katakomb. Za Agripy byl používán jako vězení. Žil zde v exilu a pak tu byl Agripa zavražděn. Pak Pianosu ovládali Pisané. Za Napoleona se zde těžil kámen, Napoleon měl zde velké plány, chtěl ostrov osídlit. Místo toho se vybudovala věznice. Stavěli ji sami trestanci. Pojmenována byla Zemědělská trestanecká kolonie. S tím zde vznikla i vesnice – žilo zde 60 rodin. Ostrov jsme projeli na kole.
Den pátý – vycházka k poutnímu kostelu Monserato a pak po hřebeni Cim del Monte
Jedeme autobusem opět až pod pohoří, kde vystoupáme k poutnímu kostelu. Po malém odpočinku vyrážíme do skal, kde si opravdu kvalitně pochodíme i pobloudíme až po zdárný výstup na hřeben a vrcholek. Pak sestup do další elbské vesnice, zde malý odpočinek a zpět.
Den šestý – výlet do městečka Porto Azuro a pak do zatopeného dolu s pěknou koupačkou Fotogalerie
Prohlídka městečka Porto Azuro s pěkným přístavem. Pak jsme přejeli k zatopenému dolu, z kterého zbyla jen zatopená díra v zemi na pláži a pár kusů zrezivělého železa. Ale všude se válí ohromné množství rudy. Je zde skvělá koupačka.
Den sedmý – výstup na nejvyšší horu ostrova Monte Capanne Fotogalerie
Autobus nás odvezl až k Napoleonovu pramenu, kde jsme si vystáli frontu a vodu okoštovali. Pak jsme vyrazili do vesnice Marciana s nezbytnou prohlídkou kostela a městčka, naprosto typického pro ostrov. Pak jsme vyrazili na vrchol – někdo pěšky, někdo lanovkou. Nahoře byla mlha, která se ale později roztrhala. A pak sestup pěkně po svých. Opravdu, pořád bylo co fotit.
Den osmý – poslední – procházka kolem neklidného moře v zátoce a návrat do Brna Fotogalerie
Poslední den jsme byly zklamáni -chystali jsme velkou koupačku na rozloučenou. Jenže ráno byla zima, rozbouřené moře a zátoka plná medůz. Takže nakonec do vody nevlezli ani ti nejotužilejší.
Takže – moc se nám to líbilo, bylo pořád na co koukat, co fotit a i koupačka byla výtečná.