Dne 3. 12. 2022

Fotogaleriehttps://eu.zonerama.com/PavelT/Album/9245522

         Tohoto dne jsme se vydali po stopách již mnoha těchto výletů za jmelím v oblasti Lednicko Valtického areálu, který již tradičně plánuje Martin, dříve vždy s Járou.  Dnes ale již Jára není mezi námi, takže tento výlet jdeme i jako tichou vzpomínku na něj. Ale co čert nechtěl, nakonec se nezúčastnil ani Martin, kterého těsně před akcí zklátila choroba. Přeci jenom – stárneme. Rozdíl je jen v tom, jak si to kdo přizná. Ale právě proto mají tyto akce smysl. Je to nezměrná touha po pohybu, přátelství stejně naladěných lidí, bez ohledu na stáří, různé problémy a nálady. Jak mi již můj doktor dávno řekl – dokud se hýbu, tak žiju. A tenhle kraj je naše srdeční záležitost. A proto se zde stále vracíme. I když pozorujeme, jak se kraj jmění, a není to vždy k lepšímu, tak pořád máme touhu se sem vrátit a opět se tu projít. Ten sběr jmelí je samozřejmě záminka, i když ji někteří berou vážně.

      Tentokrát jsme použili již celkem známou trasu, ale šli jsme ji obráceně. Vlakem a autobusem jsme z Brna přijeli do Hlohovce, a zde jsme již nastoupili trasu kolem rybníku, Hlohoveckého, Prostředního i Mlýnského do Lednice, kde jsme velmi chutně poobědvali. Tato volba restauračního zařízení se vydařila.

         A pak jsme již nastoupili cestu přes proslulý, ale již neuvěřitelně zdevastovaný, přestárlý Lednický park. Zde jsme byli opravdu smutní, protože jsme měli ještě v živé paměti z doby ne dávno minulé, kdy byl zdejší  park opravdu krásný. Byl chloubou celého kraje. Je neuvěřitelné, jak tento park nechali zchátrat. Jsou zde údajně nějaké problémy se spodní vodou, ale určitě se dají nějak řešit. Zde se opět bohužel, ukázal zcela zásadní rozpor mezi oficiální verzí o péči o krajinu a holou skutečností. Velký průšvih. Ale nevypadá to, že by ho chtěl někdo řešit. Rozhodně není nikde nic slyšet. Každý chce jen z cestovního ruchu těžit, ale aby se o něj někdo opravdu staral, tak to zatím nehrozí.

      No, a pak již k Janovu hradu, s tradiční zastávkou. A pak do Ladné, kde jsme sešli na takovou trochu horší cestu, podél potoka do Podivína, kde byl cíl cesty. Tam jsme si v místní picerii odpočinuli a pak se již jen přesunuli na vlak a domů. 

      I když bylo počasí pošmourné, tak jsme si výlet užili. Za mne – dobré.