Podkrkonoší 2020

Fotogalerie

Velká akce Brněnského spolku cykloturistiky, kterou opět naplánoval a zajistil Martin. Bohužel, kvůli problémům se zády se jí nakonec sám zúčastnil pouze jako pěší. 

První den byl jako přístupový do místa ubytování v penzionu a ekofarmě Menšinka v Borovnici. Z Brna jsme vyjeli vlakem do města Přelouč, odkud jsme již vyjeli na kolech. Bohužel si ale hned v Přelouči musel zajistit Josef opravu kola, takže asi dvě hodiny strávil postupným hledáním dvou cykloservisů a následnou opravou. Pak jsme se již vydali po naplánované trase. Martin zvolil trasu tak, aby jsme se co nejvíc seznámili se zdejšími zajímavostmi, především stavebními památkami, kterých je tu bezpočet. Těch jsme si, ostatně, všímali všechny čtyři dny putování. Vlastní putování je dostatečně popsáno ve fotogalerii u jednotlivých snímků. První byly nejzajímavější Vysočany s lidovou architekturou, Nový Bydžov se svými stavbami, Skřivany, kraj kolem řeky Cidliny, Sukorady, Hořice, Kal a hrad Pecka.

Druhý den jsme si zvolili trasu po Podkrkonoší, tedy směrem k Vrchlabí, která se vyznačuje, po vystoupání na horní hřbet, krásnými výhledy. Začali jsme se zámkem v Horní Plané, pak Jilemnice, především se Zvědavou uličkou s lidovou architekturou, pak zámek a další stavby. Bylo se opravdu na co dívat. Pak cesta s krásnými výhledy do kraje nad řekou Jizerou do Roudnice a pak na oběd do penzionu Kamarád  v Jestřábí. Zde jsme se nejen dobře najedli, ale i odpočinuli. A pak krásný sjezdík dolů k řece Jizeře a do osady Peřimová a Mříčná. A pak do Kruhu. A pak již pomalu zpět do Borovnice se zastavením u repliky větrného mlýna Augustina Hakla. 

Třetí den jsme se vydali směrem k Lomnici nad Popelkou. Nejdřív jsme vyrazili na zříceninu hradu Kumburk. Zde jsme se pokochali velmi hezkými výhledy, a pak pokračovali do Újezdce. Opět s pěknými chalupami. Pak lesem plným náprstníků a dál, do obce Kyje. Pak na Alainovu věž, která byla zbudována vlastně jako posed. Dnes je z ní vyhlídka. Dál jsme již pokračovali velkými mokřinami na horu Tábor. Ty mokřiny byly dost nepříjemné. Za to na hoře Tábor je jedna z nejkrásnějších vyhlídek v Česku. A taky kaple, kde se dřív konaly husitská shromáždění. Po zdolání rozhledny jsme se ve zdejší restauraci naobědvali a pokračovali dál, do Lomnice nad Popelkou. Pak krajinou s hezkými rozhledy na Kněžsko. Tam jsme měli trochu problém se sjízdností cesty, která se pomalu a nenápadně vytratila ve zdejším porostu. Zřejmě přestala být před nějakým časem využívána a tak zarostla. Ale i to jsme překonali a pokračovali do obce Ždírec. Odsud jsme pokračovali mezi výběhy zvířat opět zpátky až do Borovnice.

Čtvrtý den jsme nastoupili cestu zpět, a to do Pardubic a pak vlakem do Brna. Tato cesta již byla méně náročná s menším počtem zajímavostí. Navíc nás pronásledoval menší deštík, který nás asi v polovině cesty dohnal. Trochu jsme zmokli, ale nic hrozného. Při příjezdu do Pardubic již pršet přestalo, a tak jsme po chutném obědě navštívili jako místní zajímavost místní krematorium, které si zahrálo ve filmu „Spalovač mrtvol“. Cestou jsme byli šokováni kvalitou místních cyklostezek, které vedly naprosto všude, a slušností místních řidičů, kteří nám sami dávali přednost i tam, kde jsme na to neměli nárok. Byli jsme opravdu jak v jiném světě. Holt u nás je to úplně jiné. To je člověk každý den šťastný, že ježdění přežil. O slušnosti se opravdu nedá mluvit. Ta sebranka (řidiči), co po Brně jezdí, to je opravdu děs. Chová se, jako by jim silnice patřila. 

Opět super akce. Škoda, že si to Martin nemohl užít s námi. Počasí vyšlo perfektně, jen poslední den jsme trochu zmokli. 

1 komentář u „Podkrkonoší 2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..