Zásady pro jízdu na kole:
Správný cyklista má mouchy mezi zuby. To znamená, že je k ostatním cyklistům vlídný a dokáže je občas i pozdravit. Stejně tak dokáže být vlídný i k chodcům (i když někdy nad nimi skřípe zuby) a dokáže třeba i slušně nahlas poděkovat, když mu udělají místo a počkají až projede.
Jízda v dopravě – nikdy se 100% nespoléhej na to, že máš přednost. Brzo tě někdo přesvědčí o tom, že tomu tak není. Mysli si něco o idiotech, ale vždy si nechávej únikový prostor. Dobrý cyklista = živý cyklista.
Cyklista jedoucí za snížené viditelnosti (= neviditelnosti) bez světel a v tmavém, nevýrazném oblečení je sebevrah, který chce přivést do neštěstí všechny kolem sebe. Takové je třeba tvrdě potírat, zrovna jako nedisciplinované řidiče. Kazí nám jméno a především díky jim si někteří řidiči mylně myslí že jsou v právu i tam, kde tomu tak není. Pak se nestačíme divit – i ti slušní. To platí i o nedání přednosti a pod. Nikdo není svatý, ale právě proto by si měl každý uvědomit priority – to znamená co je bezpečné a co ne (jízda po přechodě kde nikdo není je prkotina, ale nedání přednosti, jízda na červenou a pod. by mělo být pro slušné lidi tabu).
Pokud vozíš na kole alespoň základní nářadí, nebudeš je téměř nikdy potřebovat! (Osm let jsem vozil nýtovač a nikdy jsem jej nepoužil. Pak jsem ho vyndal a do čtyř měsíců jsem v Podyjí přetrhl řetěz. Pak za dva měsíce znovu. Takže, teď ho již vozím opět a pevně věřím, že ho opět ani jednou nevybalím.)
To stejné platí s malou lékárničkou. Stále někomu vypomáhám, ale sám jsem ji ještě, naštěstí, nepotřeboval. Je naprosto jisté, že až ji nebudu mít, určitě se někde rozplácnu jak žaba.