Lužické hory - 3. - 6. července 2009

Akce BSC

Malá – velká akce roku 2009. To proto, že jsem měl určité zdravotní problémy, pro které jsem později skončil v nemocnici a proto se této akce zúčastnil pouze po dva dny. Je to skutečně škoda, protože i tyto dva dny mi stačili k poznání, že tento kraj je skutečně pěkný a že má svou osobitou poezii.

Den první – příjezd

Mapa 1, mapa 2

Fotogalerie

Příjezd do Lužických hor byl docela dramatický. Nejdříve jsem si objednal lístek na ČD prostřednictvím internetu a už zde byl první problém, různá informační místa ČD informovaly o dvou různých odjezdech jednoho vlaku s rozdílem 1 hodiny z důvodu výluky. Toto se podařilo rozklíčovat až teprve pomocí Járy a jeho známého, manažera ČD. Informace na nádraží udávaly nesprávné údaje! Po nástupu do vlaku Eurocity jsem byl cyklovagónem velmi příjemně překvapen, jeho úpravou na kola i čistotou. Spokojenost mi však vydržela jen krátce před Prahu, kde se do vlaku nahrnula horda mladých Němců, to již bylo po idylce. Během půl hodinky byl ve vagóně nepořádek, na nerezovém WC byla vysypaná hromada toaletního papíru, že se nedal použít a to nemluvím o tom, že nám začali posouvat kola v držácích tak, že se křivily dráty v kolech jen proto, že si vyhlídli zde umístěné sklopné sedačky jako vhodné pro jejich natažení a místo, kam naházeli své bágly. No prostě hrůza. Průvodčí se zde pro jistotu někam ztratili. Vystoupení z vlaku bylo opravdu vysvobozením. Pak jsem přestoupil na spoj do České Kamenice a zde začal další horor. Nějak jsme se nemohli rozjet, asi 10 minut, asi závada na motoru. Pak jsme se s velkou slávou rozjeli ale vydrželo to asi jen dvě stanice. Tam se zase pro změnu pokazily dveře, vlak se zablokoval a po dost velké úsilí osádky vlaku se teprve znovu rozjel. Už to vypadalo docela beznadějně.

Konečně jsem vystoupil v České Kamenici. Vzhledem k opravdu velkému zpoždění jsem už raději vypustil výjezd na rozhlednu, která je údajně kousek od České Kamenice a jel malebným údolím přímo do Dolní Světlé. Cestou jsem se často zastavoval u lidových staveb, kterými byla cesta lemována. Rovněž jsem si vyzkoušel místní restauraci U Zlatokopa, kde jsem okoštoval opravdu dobré kvasnicové pivo za velmi příznivou cenu. Cestou dál jsem pozoroval stopy po velké vodě kolem silnice, která tu byla po velkých deštích před několika dny. Byly tu vodou uválené, podle potoka, celé louky. Po přejetí vrcholového hřebínku se otevřel pohled do kraje s velmi pěknými výhledy. A pak již jen dolů, fofrem, až do Dolní Světlé.

Den druhý – okruh severem Lužických hor

Mapa 1, mapa 2

Fotogalerie

Vyrazili jsme hned zrána z Dolní Světlé, která je dole v údolí na hřeben na vyhlídku na vrcholku Luž, odkud jsme jeli velmi hezkou pěšinou po hřebeni směrem na zříceninu hradu Tolštejn. Zajímavé bylo, že tato cesta byla vyznačena v mapě jako cesta vhodná pro kola, ale místy to bylo spíš pro otrlé horáky. Samý kámen a kopečky. Ale mně se to líbilo. Na zřícenině hradu Tolštejn byla pěkná vyhlídka i restaurace a po krátké zastávce jsme pokračovali na rozhlednu na Jedlovou horu. Zde se začalo nebe silně kabonit a tak jsme raději urychleně sjeli do Jiřetína, kde nás překvapil prudký liják a tak jsme se nakonec s povděkem přijali ochranu místní cukrárny. Pak jsme již jen čekali na konec deště. Ale to už nám ze dne mnoho nezbývalo a tak jsme se již jen rychleně přesunuli zpátky do Dolní Světlé. Cestou jsme se ale ještě stavili a prohlédli si kamenné varhany na Zlatém vrchu. Po příjezdu a po večeři jsme pak již jen oslavili dvoje narozeniny a chvíli se pobavili.

Den třetí – okruh jihem Lužických hor

Mapa 1, mapa 2

Fotogalerie

Probudili jsme se do opět pěkného rána a tak jsme vyrazili na zříceninu Milštejn a vesnici Rousínov, která je známá svými lidovými stavbami. I když ty zajímavé lidové stavby jsou zde skoro všude. Podívali jsme se na kostel v Polevsku a pak jsme vyrazili kolem Kamenického Šenova na Panskou skálu, známou svými skalními varhanami. Točil se tu nejeden film. Po řádném pokochání jsme pokračovali do Nového Boru a na hrad Sloup. A pak již přes Chomoutky, opět s lidovou architekturou, do Modlivého dolu uprostřed pískovcových skal. Je to mariánské poutní místo s dvousetletou tradicí. Po prohlídce a odpočinku jsme opět pokračovali přes další vesnice s lidovou architekturou ke koukání až do skalních příbytků pod Kovářským vrchem. Po jejich prohlídce jsme se přesunuli na skály u Mařeniček, o kterých se dá říct jen to, že je to opravdu fotografů ráj. Pěkné jsou nejen skály, ale i výhled z nich. A pak již jen přesun zpět do Dolní Světlé.

Den čtvrtý – pro mne poslední

Mapa 1, mapa 2

Fotogalerie

Bohužel, zde se již můj zdravotní stav natolik zhoršil, že jsem musel svůj pobyt zde přerušit a sám se odebrat na vlak a domů. Alespoň jsem se ještě projel lesem cestou na nádraží. :-((3

Musím konstatovat, že Lužické hory jsou velmi hezké a mají velmi silné, osobité kouzlo. Nevím, jestli se mi to ještě někdy podaří, ale opravdu rád bych se sem ještě vrátil a zbytek plánovaných tras dojezdil.

Zpět na hlavní stranu